Materiály používané pro výrobu rámů
 

Hmotnost, pevnost a životnost rámu kola, to je to, co se výrobci pokoušejí  použitím různých materiálů dál a dál zlepšovat. Je to především materiál rámu, co rozhoduje o jeho váze, jízdních vlastnostech a životnosti. Při výrobě rámů jízdních kol se nejčastěji používají následující materiály: ocel, hliník, karbon a titan. Tyto materiály se neliší pouze váhou a cenou, ale také fyzikálními vlastnostmi a technologickými možnostmi obrábění. Jestliže ještě před několika lety byla ocel jediným materiálem pro výrobu rámů, tak dnes je její pozice velice ohrožena stále levnějším hliníkem.

OCEL - mimo rostoucí konkurenci ze strany jiných materiálů je stále ještě většina kol vyrobena z oceli. Levné ocelové rámy jsou vyráběny z oceli Hi-Ten, kdy má ocel vyšší pevnost, ale je stále těžká. Dražší modely se vyrábějí z oceli Chrom molybdenové (Cr-Mo). U drahých rámu výrobci zpracovávají trubky o různých průměrech stěn, kdy ve střední části trubky je materiál stěny tenčí a na krajích, kde je více namáhán, silnější (např. "double butted"-dvojitě zeslabované stěny). Pro spojování trubek se nejčastěji používá technologie T.I.G., při níž jsou svařovány v ochranné atmosféře.

HLINÍK - materiál, který slouží za vzor ideálního spojení lehkosti a vzhledu. Hliník patří do skupiny lehkých kovů -  je třikrát lehčí než ocel. Materiál je to v podstatě velice měkký, a teprve po zpracování je vhodný k výrobě rámů. Rámy z hliníkových trubek se vyrábějí dvěma technologiemi: svařováním nebo lepením. Hliník má také výhodu v tom, že je proti oceli měkčí a tím i méně náročný na opracování. Pro získání stejné pevnosti, jako u oceli, by musely být trubky rámu  asi třikrát silnější, což by pak mělo za následek stejnou váhu jako u Hi-Ten rámu. Řešením je: požadované parametry se získají zvětšením průměru trubek, čímž se docílí celková pevnost při nízké váze. Hliník nachází stále větší uplatnění na trhu s jízdními koly.

KARBON - nejpoužívanější ze všech kompozitních materiálů, je pětkrát lehčí a má šestkrát větší pevnost než ocel a tím se jeví být ideálním základním materiálem pro stavbu rámů. V čisté formě je jen těžko zpracovatelný. Teprve v kombinaci s jinými materiály, jako je např. Kevlar nebo Epoxidové pryskyřice je možno dosáhnout požadovaných vlastností. Uhlíková vlákna lze zpracovat několika způsoby.Nejdokonalejší je metoda Monocoque - karbonové pláty jsou namotávány na předem připravenou formu tak, aby ho v místech s větším namáháním byla větší vrstva a naopak méně na místech nenamáhaných, čímž se dosahuje maximální pevnosti i u neuvěřitelně lehkých rámů. Karbonové rámy jsou krom toho vyhledávané pro svůj vzhled a schopnost pohlcovat vibrace.

TITAN - titanové rámy se nacházejí na samotném Olympu mezi všemi zmíněnými. Ušlechtilý kov, ze kterého jsou vyrobeny, je nesmírně drahý a jeho zpracování časově náročné. Nejpoužívanější slitinou titanu je Ti3Al2,5V kde se vedle titanu vyskytuje i hliník a vanad. Z ní vyrobený rám je při pevnosti blízké oceli narozdíl od ní lehčí. Nedá se však svařovat na vzduchu - ve speciálních svařovacích boxech je třeba vytvořit ochrannou atmosféru z argonu a striktně dodržovat technologický postup. Odměnou za vynaložené úsilí jsou pak lehké a pohodlné rámy, které navíc nerezaví, což je další z výjimečných vlastností titanu.